David Gruber

Rozhovor s Davidem Gruberem

28.1.2010 - PR článek

David Gruber je otcem aplikované disciplíny „techniky duševní práce" a tvůrcem originální české vzdělávací metodiky rychlého čtení a racionálního čtení. Se svými více než sedmi sty autorskými kurzy je jedním z nejžádanějších expertů své profese. Mimo jiné je autorem více než padesáti samostatných publikací (knih či brožur), tří televizních seriálů z oboru a stovek článků v novinách i časopisech.

Posledních více než 12 let předává svým žákům zkušenosti v jednodenních metodických kurzech "Jak se efektivně učit cizí jazyk", ale též v kurzech "Expresní angličtina pro zaneprázdněné", určené zejména chronickým začátečníkům. Předává jim osobní zkušenosti z řady svých úspěšných studijních pobytů v Anglii, ale také ze studijního pobytu v Austrálii a z USA, kde inspekčně navštívil jazykové školy v Texasu a New Yorku.

Kdo všechno si z vaší nabídky vzdělávání může vybrat, nabízíte školení pouze pro firemní klientelu nebo i běžné občany?

Vybrat si samozřejmě může kdokoliv. Značná část kurzů je pro firemní kolektivy (in house), část pro širokou veřejnost přes různé agentury, část pro veřejnost pořádaná přímo mou firmou. Tak to funguje už bezmála 20 let - jubilejní výročí bude 1. září 2006.

 

Jaká je vaše filozofie vzdělávání?

Nemám jedno jediné ústřední motto. Snad takto: „Dokud se vzděláváš, dokud rozvíjíš svou osobnost, tak jsi mladý. Přinejmenším duševně." Platí to zejména pro takovou neverending story jako je celoživotní prohlubování znalostí v angličtině.

Navíc - lidé, kteří chtějí budovat svou kariéru na základě rozvoje svých znalostí a dovedností, nepatří k těm, kteří se snaží vyšvihnout pomocí podrazů, účelových známostí, vydírání, šizení, podvodů apod. Jedno vylučuje druhé (až na velmi řídké výjimky). Lidé dobrovolně se vzdělávající v dospělosti jsou dobří lidé. Velmi mne baví takové lidi poznávat, registrovat, vytvářet z nich takový slušný a schopný stát ve státě, který sám o sobě zdaleka tak slušný není.

 

O jaký kurz z vaší nabídky je největší zájem?

To se neustále vyvíjí. Poptávka po každém z dvanácti typů je docela rovnoměrná. Králem četnosti však stále zůstává kurz ® racionálního čtení - tj. rychločtení, rychlostudia, profesionální koncentrace, efektivní paměti plus dalších dovedností pro komunikaci. Na rozdíl od zahraničních škol speedreadingu se mi podařilo výrazně potlačit rozpor mezi zvyšující se rychlostí čtení na straně jedné a vzrůstající povrchností plus pocitem chvatu na straně druhé. Tento rozpor nelze nikdy potlačit zcela, ale takové ty základní starosti typu „co když to zrychlené čtení bude povrchní" už moji absolventi opravdu nemají.

První kurz tohoto typu pro veřejnost v naší zemi se uskutečnil od 15.7.1984 v Šilheřovicích u Hlučína. Čtyři týdenní běhy byly tehdy vyprodány za jediný měsíc od březnového zahájení prodeje. O rok později byly tytéž letní kurzy vyprodány za týden. O dva roky později se na ně stály fronty přes noc ve spacáku a byly vyprodány za deset minut. Od té doby se zájem o ně víceméně udržuje na dobré úrovni. Nejlepším důkazem jejich úspěchu je občasná snaha některých nelegálních plagiátorů napodobit je a na jejich slávě se přiživit.

V době internetu zájem o racionální čtení opět vzrostl - kvůli potřebě lidí zvládat každodenní záplavu e-mailů - což jsou samozřejmě převážně opět texty.

 

Proč by si z velké nabídky podobně zaměřených společností měl zájemce vybrat zrovna vás? V čem se odlišujete od konkurence?

To je otázka spíše pro mé žáky. Anebo pro mé učitele, docenty, profesory od základní školy po vysokou, proč se vyplatí poslouchat zrovna rozumy Davida Grubera, jak se efektivně učit a jak pracovat s informacemi.

Několik typických nezávislých ohlasů najde laskavý zájemce v závěru mé knihy „Proč ženy muže (ne)chápou", vydala Grada Publishing, a v úvodu plus v závěru knihy „Chytří pracují, kde chtějí", vydala Alfa Publishing.

Ono to bývá tak, že se člověku ostatní dlouhá léta smějí, proč třeba na vysoké škole skládá zkoušky tak rychle - třeba jich má všech pět hotových za pouhé čtyři dny po zahájení čtyřměsíčního zkouškového období. Proč ani jednou nepodlehne pokušení něco opsat, když to přece dělají všichni a když bez opisování je studium příšerně namáhavé... Ale posměváčkům úsměv ztuhne, když člověk pak později během čtyř měsíců, při plné práci ovládne angličtinu z nuly na úroveň advanced - stejně dobře a lépe než ti, kteří se jí učili šest a více let ...

 

Řekněte nám něco o metodě FARMULTI. Čím se odlišuje od ostatních metod a co nového vnáší do kurzů?

FARMULTI je složenina dvou slov. FAR znamená „daleko, vzdálený" a MULTI znamená mnoho. Myslet touto metodou může ten, kdo je schopen spojit ve své hlavě poznatky a hlavně způsob uvažování mnoha vědních disciplin, navzájem i velmi vzdálených. Já se snažím zapřáhnout do káry synergického úspěchu uvažování a znalosti pedagogiky, psychologie, medicínské neurofyziologie, ekonomie, lingvistiky a jazykovědy, informatiky a kybernetiky, matematiky a fyziky, historie a geografie. Je to obtížné - zvláště když vám bolševik a totalita nedovolí vystudovat všechny tyto discipliny univerzitním studiem de iure. Nicméně celoživotním špičkovým studijním tréninkem a používáním racionálního čtení se k tomu můžete hodně přiblížit aspoň de facto. Musíte tomu přizpůsobit celý ostatní život - ale mám ve svém regionu hned dva vzory, kteří špičkovým tréninkem a odříkáním dokázali velké věci - Emila Zátopka a Ivana Lendla. Prostě investujete většinu svého života - a vznikne skvělý vzdělanostní produkt.

Cožpak to není úžasný time management, zaběhnout na olympiádě 5 km, 10 km i maraton nejrychleji na světě? Být cca 10 let jedničkou na světovém žebříčku tenistů? Já toužím být tímtéž v rozsahu své reálné vzdělanosti.

Tedy - myslet FARMULTI metodou je obtížné. Pokud vím, nikdo jiný u nás ani v zahraničí tímto stylem při vlastním výzkumu či při vedení kurzů myšlenky svou hlavou neprohání. Ale já své žáky takto obtížně myslet nenutím. V hlavě se mi to kombinovaně multidisciplinárně zamele - a vypadne něco velmi prostého a užitečného: vypadnou tzv. PSYCHOVOZORCE. Tj. obecné zákonitosti se silou matematických vzorců (= aplikace na miliony případů stejného druhu), avšak řešící nikoliv kvadratické rovnice, ale například umění jednat s lidmi, umění nepřestat a vytrvat v angličtině, umění dobře prezentovat, umění číst rychleji a zároveň vnímavěji a zároveň s pocitem pohody ...

Dovolte ocitovat nezávislý zdroj - časopis Technický týdeník č. 28 z roku 1991- zpětnou vazbu účastníků kurzu: „Zažili jsme již desítky kurzů, školení, seminářů, avšak čtyři dny v Krkonoších pod vedením ing. Davida Grubera se našim předchozím zkušenostem naprosto vymykají... Doslova během deseti minut jsme si osvojili některé účinné metody cizojazyčného studia, které nám učitelé jazyků nebyli schopni sdělit ani v průběhu několika let..."

Toto demonstruje sílu PSYCHOVZORCŮ. Místo letitého prodávání jednotlivých ryb hladovému člověku se prostě jednou provždy zvládne kvalitní udice na ty ryby. A s udicí si znalý člověk už až do konce života naloví tolik ryb, kolik jen bude chtít. Přičemž cena deseti minut kurzu s PSYCHOVZORCI je určitě mnohem nižší než cena několika let kurzů bez nich. A doprovodný zlehčující štěkot některých uražených pseudokonkurentů, kteří na FARMULTI metodu kvalifikačně nemají a kteří chtějí zájemcům o vzdělávání neustále nějak vyměňovat oči, aby si to nemohli porovnat - tedy ten štěkot mne provází už řadu let coby neklamné a bezpečné znamení, že jsem stále vpředu. Letité závisti jsem naopak časem využil k vytvoření kurzu na obranu proti této a podobným malým lidským vlastnostem - jmenuje se to Emotion Management.

Znáte to přece už od starého dobrého Dale Carnegieho: „Dokud tě kopou do zadku, znamená to, že jsi vpředu."

 

Jste „služebně nejstarším" soukromým školitelem v naší zemi, co se za dobu vašeho působení v oboru změnilo?

Leccos. Zejména se v něm točí stále více peněz - se všemi negativními doprovodnými jevy. Uvědomili jste si někdy, jak krásně se dá pomocí poradenství a vzdělávání třeba vytunelovat firma?

Cena za tyto služby je volná. (To je v pořádku - nechť desetkrát účinnější učitel není urážen pouhým devítinásobkem honoráře. Ale dá se toho i zneužít tak, že desetinásobek průměru prostě někdo dá svému známému, který má kvality pouze standardní. Prohnilost takového postupu se jasně pozná podle intenzity podrážděného křiku pachatelů, když na to někdo třeba upozorní ...). Bohužel nejsou pro možnost učit jiné dospělé lidi ani sebemenší povinné kvalifikační předpoklady - jak je tomu třeba u lékařů, soudců, ba i řidičů motorových vozidel. Volnost ceny plus princip „učit může přece každý" plus česká vyčůraná podnikavost dělají pravé divy ...

Ale nechci být jen negativní. Vyrostla celá řada vynikajících lektorů, které je radost poslouchat, ať hovoří o čemkoliv. Rád na ně chodím, rád je cituji. Prožívám na nich opravdu blahé pocity typu „tak tohle bych já nedokázal". Přirozené přece je cítit k člověku, na nějž v určitém oboru činnosti nemáte, obdiv, úctu. A férovou snahu zajistit takovému člověku v daném oboru určitě větší peníze, než mám já sám.

Rád jindy osobně uvedu řadu konkrétních příkladů. Zde aspoň jeden příklad lektora, na kterého mohli chodit všichni naši občané. Každý týden probíral tento lektor jednu skvělou komunikační zásadu. Série měla desítky dílů - vždy v sobotu vod 20:00 na nejsledovanější televizi Nova. Jmenovalo se to Novoty a pak Dobroty. Lektor se jmenuje Petr Novotný, jeho asistenty taky známe - Vydra, Černocká, Rychlý, Náhlovský a další. Petr Novotný se tak fantasticky dovede přizpůsobit intelektuální a mentální úrovni svých posluchačů, že i někteří inteligentní lidé jsou náchylní tvrdit, že on tak primitivní skutečně je. Ale opak je pravdou! A mne by nikdy nenapadlo mu ty vydělané miliony za skvělé zorganizování kurzů do nejsledovanějšího času a za jejich skvělé vedení nepřát či dokonce závidět ...

A uzavřu povídání o změnách za 20 let opět něčím, co se mi líbí méně. Kurzy se na můj vkus příliš formalizují. Zažil jsem období, kdy se jen mluvilo. Pak začaly být pracovní manuály. Zprvu jen někde, později přímo povinně - kdo je kurzistům nerozdal, prostě nebyl in, i kdyby jim v daném kurzu stačil čistý zápisník. Obdobnou modlou se později stal notebook, datový projektor a sekvence slajdů v power pointu. Ruku na srdce - je to přínosem vždy?

Zkušení psychologové dnes už rádi potvrdí, že přednášení a vůbec vedení kurzu bez datového projektoru je dnes už bráno spíše jako přednost („tento lektor se obejde bez berličky nápovědy").

 

Jak se o vás klienti dozvídají, jak se prezentujete?

Téměř žádné inzeráty. Žádná výběrová řízení s prezentacemi s dataprojektorem. Jen články a rozhovory v médiích. A knihy (u nich by to „jen" mělo být v úvozovkách - milion výtisků knih a brožur mezi lidmi není málo. Ale ani ony nebývaly nějak příliš placeně inzerovány - vše ústním podáním na základě osobní zkušenosti přímých žáků. A každý zkušený personalista už ví, že haldou lesklých barevných prospektů a nabídek jej denně zásobují především takoví, kteří by bez těchto propagačních berliček neuspěli.

 

S jakými problémy se potýkáte?

Už jsem naznačil výše (závist). Česká společnost je také nesmírně rovnostářská. Kdyby stejně rovnostářské povahy žily dnes na obou březích Atlantiku, tak vás cesta z Londýna do New Yorku stojí pramicí s veslařem tisíckrát více než cesta nadzvukovým letadlem. Proč? Protože veslař-převozník vás přece převáží tisíckrát delší dobu, než pilot v letadle!! A oba - veslař i pracovník, by „přece měli mít na hodinu práce tak nějak stejně. Oba pracují, oba mají stejné žaludky, že?". Nedokonalá vynutitelnost práva se projevuje tím, že proti jasným kriminálníkům si nakonec přece jen uhájíte své - ale čas a energii vloženou do sporu vám nikdo nevrátí, ba ani neuhradí. Píšu o tom i v knize „Chytří pracují, kde chtějí" jako o „zločinu zdržení".

Dříve mne hodně vytáčelo, že se na prvních stranách novin objevovalo, jak jsme v mezinárodním srovnání na chvostu třeba ve schopnosti žáků a studentů vyhmátnout to podstatné z textu a že je nutno do toho z našich daní investovat pár miliard, jinak se to nezlepší - a přitom v naší zemi již existuje špičkové know-how, vytvořené za 0,- Kč státní podpory - jen ho použít. A tak stále existuje jakási informační bariéra. Na jedné straně jsou ti, které jsem na kurzech učil. Mnozí z nich vám nezávisle a kvalifikovaně potvrdí, že zavedení PSYCHOVZORCŮ do mezilidské komunikace (do prezentování, vyjednávání, prodejní komunikace, řešení konfliktů apod.) by mohlo znamenat psychologicky podobný pokrok jako zavedení Microsoft Windows znamenalo v mezilidské komunikaci softwarově. A netvrdí to žádní hlupáci - učil jsem řadu kandidátů věd, doktorů, vysokoškolských docentů, profesorů, nemluvě o žácích s titulem MBA apod. Na druhé straně je širší veřejnost, orgány zodpovědné za celoživotní vzdělávání národa. Pro mnohé z nich jsem nějaký tuctový lektor, možná trochu šikovnější než průměr. Inženýr, který se plete do psychologie. Není to vždy jen úmysl konkurence zlehčit farmulti metodu a psychovzorce. Leckdy bohužel i neznalost a předsudek.

Média hrají v překonávání této bariéry rozhodující úlohu. Stále více i elektronická média. Leckdo bude asi EduCity za tento rozhovor proklínat, ale možná bude EduCity právě kvůli němu jednou hodně slavné...

 

Co chystáte do budoucnosti?

Jsem stále jednou nohou na cestě do ústraní či do zahraničí. Není se co divit - viz výše. Děti odrůstají, nutnost žít stále v této zemi pomíjí... Uvidíme, bude to ještě zajímavé.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Zuzana Koprdová, zuzana.koprdova@educity.cz

 

 

Doplňující otázky:

 

Oblíbený autor, kniha: Jsou stovky knih, ve kterých si najdu v každé něco. Hodně blízký je mi například Karel Čapek a jeho Válka s mloky.
Oblíbená hudba (nebo skupina, zpěvák/zpěvačka): Od hravého Mozarta přes sveřepého Beethovena, vzestupy a pády Čajkovského klavíru a třeba po absolutní rým Ivana Mládka - ve všem si najdu něco, co mne nadchne.
Oblíbená činnost: Cokoliv, je-li nad mou hlavou modrá obloha a zářící slunce.
Kam byste se chtěl podívat: Na Kilimandžáro - tam při výstupu na vrchol projdete vlastně všemi podnebnými pásy.
Na co se těšíte: Na každý stav dobré mysli svých žáků i svůj.
Čeho se bojíte: Lidské lehkomyslnosti.
Váš největší pracovní úspěch: Snad to, že jsem se stal desetinovým Heinrichem Schliemannem. On se naučil dvousetstránkouvou knihu nazpaměť, já dvacetistránkový text (= hodinová přednáška) slovo od slova zpaměti anglicky.
Vaše motto: Chtěj dělat, co musíš, a brzy budeš moci dělat to, co chceš.
Oblíbený nápoj: Voda ze Sachovy studánky v Horní Bečvě.
Oblíbená rozhlasová stanice: Frekvence jedna. Zakládal ji před lety můj úspěšný žák Standa Berkovec.
Oblíbené periodikum: Mladá fronta Dnes.
Oblíbený server: Vedle EduCity.cz, kterému děkuji za tuto možnost, je to www.dfens-cz.com.
Kým nebo čím byste chtěl být v příštím životě: Topičem v letním kině. Protože - v létě se netopí, v zimě se nehraje.

 

Ing. David Gruber - Průkopník osobního a manažerského rozvoje v Čechách
Prohlédněte si můj profil v Katalogu profesionálů.


Tento rozhovor byl připraven ve spolupráci s firmou:



Další informace Vám rádi poskytneme prostřednictvím EduCity, prosíme kontaktujte p. Bartičku info@educity.cz nebo na tel. (+420) 222 744 111

Vytisknout rozhovor
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace